Ani jsem tu nestihl zmínit, že jsem začátkem prázdnin odvezl Beu a děti do Rumunska, kde stráví měsíc u nagymamy a nagytaty. Děláme to tak každý rok. Byla to už moje 69. návštěva Rumunska. Mám to tam furt rád.
Při dojíždění do Szatmáru jsme v jedné rumunské vesnici potkali klasickou večerní čorbu – tedy procesí krav, které se vracejí z pastvy a samy se rozcházejí do svých domovů. Bea to nemá ráda, ale mně se to vždycky strašně líbí. Člověk musí doufat, že náhodou nedrcnou do auta.
V maďarských a rumunských vsích jsme viděli stovky čápů, jako ostatně vždycky.
Ještě večer sbíraly děti v Lázári úrodu. Tady Mani s cibulí. V Lázári (rumunsky Lazuri) má nagytata venkovský dům, ale jinak bydlí ve městě Szatmáru.
