„Budou se spoléhat na písmo a vzpomínat jen díky pomoci zvnějšku, prostřednictvím cizích značek, ne sami od sebe, zvnitřku. Lék, který jsi našel (písmo), nedá nikomu paměť, bude jen připomínat. Nabízíš žákům zdání moudrosti, ale nikoli pravdu: budou poslouchat mnoho řečí, aniž by se učili, a budou přesvědčeni, že mnoho vědí. Přitom budou většinou nevzdělaní a budou těžko chápat. Místo aby moudří byli, budou mít jen dojem, že jsou moudří.“ (Citát z Platónova Faidra, 129)
„Podle různých historiků, například Philippa Ariese, bylo malé dítě vynálezem sedmnáctého století; historicky se dítě objevilo v sedmnáctém století, za Shakespearových časů takříkajíc neexistovalo. Do té doby dítě natolik splynulo s dospělým světem, že nebylo nic, co by se v našem slova smyslu vůbec dalo nazývat dětstvím.“ (211)
