Lewis

V sobotu jsem měl velký den – setkal jsem s Lewisem Hamiltonem. Měli jsme na Velké ceně Turecka akci – vylosovali jsme jednoho našeho zákazníka, Lewis mu osobně zavolal, pozval ho na dráhu a před celým davem s ním objel dvě kola v safety caru. Jak jsem tomu zákazníkovi záviděl! Ale byl to super chlapík, akce klapla dobře. Lewis byl ohromně sympatický. Působil skromně, na nic si nehrál, a i ten jeho úsměv vypadal opravdově – ne jako úsměv č. 17 pro sponzory. Ke konci jsem už byl tak oprsklý, že jsem si od něj nechal podepsat loňskou mclarenskou bundu. Teď s ní nesmím do deště ani do čistírny. Ale stálo to za to.

I v neděli jsme byli na závodech, samozřejmě s celou rodinou. Timi se držela, má formule už dlouho ráda a strašně ji potěšily dva malé modýlky, které jsme jí koupili. Ale řev motorů pro ni byla těžká zkouška. Měli jsme bohužel až příliš dobrá místa a při startu už to nebyl hluk – vzduch kolem nás se prostě úplně rozbil. Měli jsme sice špunty do uší, ale i tak to byla síla.

Při setkání s Lewisem jsem nesměl fotit a jako dobrý blbec jsem skutečně svůj foťák odevzdal. Ostatní ale nebyli tak naivní a když přišla chvíle Ch, vytáhli mobily s foťáčkama a cvakali ostošest. Jen já jsem tam stál jak hovado a žmoulal v ruce to zpropadený Blackberry, které fotit neumí. No nic, tak to chodí.

Trošku jsem pak fotil aspoň při závodě. Něco vyšlo, ale budu se muset ještě hodně učit, aby toho bylo víc. Ti lidi s těma autama totiž jezděj hrozně rychle a zvlášť při průjezdu startovní rovinkou nikdo z nich nemyslí na to, že by trošku zpomalil a udělal se na fotkách ostřejší. Takoví voni nejsou. Ale něco přece vyšlo, koukněte se sem.