Objevili jsme Şile – super plácek kousek od Istanbulu, kde se dají báječně trávit víkendy. Dá se tu jíst s nepřekonatelným výhledem, blbnout na pláži a vůbec tak nějak žít. Jsou tu skvělé písečné i oblázkové pláže, které jsou zatím naštěstí docela prázdné. V červnu už tu prý bude hlava na hlavě. Tak uvidíme. Turci říkají, že koupání je lepší ve Středozemním moři, protože je teplejší, ale jídlo je zase lepší u Černého, protože jsou v něm chutnější ryby. Mně je to putna, protože stejně jím kuře.
Na cestě do Şile je super, že se tam jede přes polskou vesnici Polonezköy. Tam už 150 let přežívá polská komunita, což poznáte podle domů, podle jídel v restauracích i podle jmen na hřbitově. Zvlášť ten hřbitov mě fascinuje. Každý má na náhrobku vytesaný hotový příběh. Třeba tenhle pán bojoval v Krymskiej wojně, tenhle zase v roce 1848 válčil za wolność v Krakově a když to nevyšlo, vstoupil do tureckého vojska, aby nakonec skončil v téhle polské vesnici v Anatolii. Já tady vlastně taky žoldačím pro Osmany, když se to tak vezme. Akorát místo té volnosti se dneska bojuje hlavně za splacení hypotéky.
Všechny odkazované fotky jsou už v čudu. Záloha byla-li by?