Zelené peníze

V pátek jsem byl v naší agentuře Grey a dostal jsem k pití místní variantu Coca-Coly, které se říká Cola Turka. Je to skvělá kopie, chuťově rozhodně lepší než Pepsi. Ručím vám za to, že lehkou Colu Turku od lehké Coca Coly nepoznáte. A můžu to říct docela zodpovědně, protože po 15 letech těžké závislosti na lehké kole o její chuti něco vím.

Takže fajn, Cola Turka je parádní produkt. Na cestu jsem dostal ještě dvě plechovky a nic zlého netuše jsem se s nimi vydal zpátky do Vodafonu. Hned ve výtahu jsem si otevřel Colu Turku Capuccino, která se shodou okolností strašně podobá Coca-Cole Blak. Jak jsem pil, nemohl jsem si nevšimnout, že se po mně lidi nějak divně koukaj. Nic jsem si z toho ovšem nedělal – vypadám už zdálky jako yabanci (cizinec), takže jsem na zvědavé pohledy zvyklý. Přišel jsem ke stolu, spustil soustruh a pokračoval v pití Coly Turky. Říkal jsem vám už přece, že mám na kole závislost. Po chvíli za mnou přišla Senay, sympatická holka, taková dobrá duše naší kanceláře.

Senay mi povídá: „Martin bey (tak se tady oslovujeme), ty piješ Colu Turku.“ – A já na to: „Senay hanim, piju, je super, chutná mi víc než Pepsi. Vy Turci jste hrozně šikovní.“ -A Senay na to: „Ale Martin bey, to není dobrý nápad, pít Colu Turku. Tady se to moc nehodí.“ -„Ale proč, Senay? Proč by se to nehodilo? Vždyť tu piju colu každý den.“ -„Protože Colu Turku dělá Ülker a Ülker jsou zelené peníze,“ řekla Senay a naznačila si rukou na hlavě šátek (který jakožto progresivní zaměstnankyně Vodafonu samozřejmě nenosí). „Murat Ülker financuje islámské strany. Když piješ Colu Turku nebo jíš sušenky Ülker, tak tím říkáš, že ti nevadí financovat fundamentalisty. Nikdo z nás by si od Ülkera nic nekoupil.“

A to je velká věc, protože Ülker je jedna z největších korporací v Turecku a její majitel Murat je těžký miliardář, který ovládá trh s pitím a cukrovinkami nejenom v Turecku, ale i v Bulharsku a Rumunsku. Třeba Bea na sušenkách Ülker vyrostla.

Protože už jsem v Turecku nějaký ten týden a některé věci už jsem začal chápat, hned jsem Senay uvěřil a plechovku jsem položil. Za chvíli se u mě zastavila jiná kolegyně, Idil, specialistka na reklamu. Bavil jsem s ní o Grey a ona mi řekla, že se s celým týmem na agenturu zlobí, protože mají Ülker jako klienta. „Jak můžou od někoho takového brát peníze?!“

Večer jsem Bee řekl, že její oblíbené sušenky Ülker financujou fundamentalisty. Zasmáli jsme se tomu, ale od té doby kupujeme sušenky Eti. Takhle to prostě v Turecku chodí.

Kašli na image, následuj instinkt? Marketing v Turecku má svá špecifiká.