Přelouskal jsem tisíc pět set knih, dělal jsem s nejlepšími psavci téhle země, a stejně jsem nikdy nečet nic tak pěknýho jako tenhle papírek, co mi dneska ze svého pokojíku přinesla Timinka. Ach jo, pro tohle asi člověk žije, s tímhle se dá stárnout.
To poslední slovo je „Maniho“, tak si říká malý Martínek.
