„Jak pomalí jsou koně v kroku
a lucerny jak bez ohně!
Ti cizí lidé po mém boku
snad vědí, kam si vezou mě.
Jsem ukolébán jejich silou.
A zima je mi, spát se chce.
V zatáččce mě to vyhodilo
až někam vzhůru k jitřence.
Hořící hlava v motanici
a cizí ruky něžný led
a obrysy jedlových špicí,
na něž jsem dosud nedohléd.“
(str. 50)
