O bakteriích
„Jak píše Margulisová: „Není pravda, že jsme nechali bakterie daleko za sebou na evolučním žebříčku. Jsme jimi obklopeni a skládáme se z nich.“ … Přes 99 procent všech biologických druhů, které kdy existovaly v průběhu dlouhé evoluce života, zase vymřelo, ale planetární síť bakterií stále přežívá a reguluje podmínky pro život na Zemi nyní stejně tak jako před třemi miliardami let.“ (197)

O rychlé sebeobnově organismů
„Naše pokožka nahrazuje své buňky rychlostí 100 000 buněk za minutu. Většina prachu v našich domácnostech jsou vlastně odumřelé pokožkové buňky.“ (199)
Kolikrát už jsme asi v životě vyluxovali sami sebe? A kolik lidí je v ČR v průměru vysáto každý rok?

O Margulisové symbiotické teorii
„Pochopení symbiózy jako mocné evoluční síly má hluboké filozofické důsledky. Všechny větší organizmy, včetně nás samých, jsou živým svědectvím, že destruktivní praktiky (např. dávných útočících mitochondrií) nefungují dlouho. V konečné fázi agresoři vždycky zničí sami sebe a uvolní cestu těm, kteří dovedou spolupracovat a hledat řešení. Život je mnohem spíše triumfem kooperace a tvořivosti než kompetitivním bojem o přežití.“ (220)

O přechodu z moře na souš
„Aby si živočichové usnadnili tento přechod k úplně odlišnému prostředí, využili nejgeniálnějšího triku. Uchovali své dřívější prostředí pro svá mláďata. Do dnešních dnů živočišné lůno napodobuje vlhkost, vznášivou sílu a salinitu dávného mořského prostředí. Koncentrace soli v krvi savců a v jiných tělesných tekutinách je navíc pozoruhodně podobná té, kterou nacházíme v oceánech. Vyšli jsme z oceánu před více než 400 miliony roků, ale nikdy jsme úplně neopustili mořskou vodu minulosti. Stále ještě ji nacházíme ve své krvi, potu a slzách.“ (226)

Přidat komentář

Váš komentář
Jméno