Tak už mi lásko není dvacet let; už je mi třicet. A je to docela fajn. Vlastně se teď cítím líp, než když jsem byl úplný cucák kolem dvacítky. Nemůžu si pomoct, ten rodinný život mi nějak svědčí.
Do další dekády jsem si dal tyhle úkoly:
1. Vychovat z Timiny férovou holku.
2. Mít ještě aspoň jednoho caparta, aby byla legrace. A taky aby Timi nebyla jednou na světě tak sama.
3. Postavit nějakou tu kůlnu v Klánovicích.
4. Přečíst 800 knih.
5. Poznat 20 nových zemí.
6. Doplnit si nádobíčko a stát se slušným fotografem ptactva.
7. Koupit velkou motorku a občas si vyjet jen tak pro radost. (Tenhle bod zatím doma naráží na nepochopení)
8. Vybavit si malou observatoř a pozorovat hvězdy.
Když se ve čtyřiceti ohlídnu a uvidím tyhle cíle splněné, tak si řeknu, že to ještě pořád jakž takž jde. No jo. Tak mi držte palce. Za deset let dám vědět, jak to dopadlo.
Tu věc uprostřed potřebuju, abych nebyl na ptáky krátkej
