Mák

Mák! Celý život hrozně miluju sladké a zejméno všechno s mákem. Makové koláče – ráj! Škubánky s mákem – nádhera. Nudle s mákem – můžu se po nich utlouct. Už mám rozmyšleno, že až mi bude sto a pomalu budu končit se sportem, tak budu jeden týden jíst každý den makové koláče k snídani a nudle s mákem k obědu. Ať jsem tlustej!

No ale mák v tomhle kraji, to není jen tak. My v Česku pokládáme mák za něco naprosto normálního. Ale ve spoustě zemí je mák zakázáný a lidi na mě koukají jako na zjevení, když jim vyprávím, že u nás je mák běžná pochoutka pro děti. Když jim řeknu, že maková pole jsou u nás naprosto běžná a legální, tak jen kroutěj hlavou, že Česko je nějaký divočejší Afghánistán. Třeba vedle v Dubaji je mák naprosté tabu a kdysi se tam jedna žena dokonce dostala do vězení, když si přivezla asi kilový pytlík.

V Kataru situace není úplně jasná. Měli jsme tu jednoho českého šéfkuchaře, který vařil v jednom místním hotelu. A tenhle profík nám říkal: Mák? Jeden rok dovezeš, druhý rok nedovezeš. Jak koho na celnici chytneš. Ale zkoušet to na letišti metodou pokus omyl, to si z nás troufne málokdo.

Tuhle jsem mluvil s jednou katarskou známou a vyprávěl jí, jak miluju nudle s mákem. Ona ráda vaří, tak ji to zajímalo. Říkala – jasně, poppy seed, to znám, to se snad u nás prodává, ne? Já ti to seženu. Zavolala své kamarádce, která je velká šajba v Carrefouru. A pak mi říká – hm, to je divný, oni to fakt nevedou. Ale nevadí. Mám další kamarádku, ta děla v Qatar Airways, ona ti ten mák přiveze z Anglie! Já říkám, neblázni, nechci, aby kvůli mně měla nějaký problémy. – To neřeš.

Uplynulo několik týdnů. Zase se vidím s tou známou. Vítězoslavně mi podávát malý pytlíček. To je ten tvůj mák – ten nejlepší, z Waitrose. Fakt oceňuju, že na mě nezapomněla.

Doma pytlíček ukážu Bee jako velkou vzácnost. Otočíme ho a ejhle – vzadu je napsáno “Produkt České republiky”. My jsme opravdu makový ráj…