Dárek po katarsku

Přepíšu vám sem jednu zprávu z místních novin, abyste zase jednou viděli, jak je v téhle zemi všechno jinak. Mimochodem – nijak to nehodnotím, nevychvaluju ani nepropaguju. Je to úplně jiný svět, u nás by se to nedalo napodobit. Čistě jen zaznamenávám pro vaši představu.

A teď už k věci. Začátkem května vyšla zpráva, že vládnoucí emír – šejch Tamím – zaplatil ze své kapsy 200 miliónů riálů (asi 1.1 miliardy korun), aby… kompletně oddlužil občany své země. Prostě jen tak zrušili dluhy. Na oddlužení občanů už nějakou dobu sbírala peníze neziskovka Qatar Charity, no a emír teď u příležitosti Ramadánu šel a tu částku dorovnal, aby se dluhy konečně mohly odepsat.

Zde je zpráva z Doha News.

Možná si říkáte – dluhy v Kataru? Nemají ti lidi peněz jako želez? No, to by bylo na dlouhé povídání. Není to všechno tak jednoduché, jak to vypadá zvenčí. Je pravda, že místní lidé (tedy občani) jsou většinou docela bohatí. Podíl milionářů na počet obyvatel je tu myslím největší na světě, asi 16 procent domácností v zemi (včetně cizinců) má doma úspory přes milión dolarů, atd. atd. Což vypadá pěkně. V průměru. Ale můžu vás ubezpečit, že i lidi s velkými příjmy můžou upadnout do problémů s dluhy a taky do nich snadno upadají. A pak je to svírá stejně jako lidi u nás, ne-li víc, protože jsou ve větším mínusu, než my kdy budeme. To je ferrari, které si „musíte“ koupit, protože si ho koupil bratránek, to jsou letenky do Londýna v business class pro celou rodinu, protože vás přece známí nemůžou vidět v economy – ono to naskáče. I místní lidé jedou na kreditní karty a jedou na ně nadoraz… Je to nějaká lidská přirozenost, ostatně jednou jsem viděl nějakou studii, podle níž má nejvíc lidí na světě pocit, že kdyby jim zvedli plat (zvýšili příjmy) o 15 procent, tak by konečně bylo všechno fajn a bez problémů. A těch patnáct procent navíc by potřebovali všichni – bez ohledu na to, kolik zrovna berou.

Ale protože místní komunita je menší a přístup k zadluženým je jiný, tak je tu snaha lidi oddlužovat. Už před pár lety jsem v novinách viděl zajímavé články na toto téma. Psali tam přímo o jednotlivých dlužnících a prosili obyvatele, aby jim přispěli. Byly tam příběhy typu „Paní Fatima b. A. zkusila podnikatelský nápad, obchod jí ale nevyšel a nyní dluží 800 000 riálů. Složte se prosím na svou spoluobčanku, aby nemusela do vězení pro dlužníky.“ A takhle jmenovitě probrali několik dlužníků, krátce popsali, jak si ty dluhy zavinili, a uvedli číslo konta na příspěvky.

No a teď se s tím po letech setkávám znovu. Qatar Charity evidentně dělá pro dlužníky sbírku a protože přišel Ramadán, měsíc milosrdenství, rozhodl se emír cílovou částku jedním vrzem doplnit.

Většina lidí ho za to samozřejmě na sociálních sítích velmi pochválila. Zaznamenal jsem ovšem i nespokojené reakce – to když si někteří cizinci uvědomili, že na ně se to nevztahuje, že je to jen pro místní občany. Ale mezi námi – něco takového bych jako cizinec snad ani neměl očekávat. Je naprosto přirozené, že vláda oddluží jen své občany, že nepřispěje cizincům, kteří jsou tu jen na návštěvě. Já bych to udělal stejně a věřím, že většina lidí taky. V rámci místní komunity je to myslím dobrá věc. Ostatně „milostivé léto“ – masové oddlužení každých 7 let – je koncept, o kterém se píše už v Bibli.

V Kataru, který má příjmy ze zemního plynu, je taková věc samozřejmě možná. V Česku by dluhy obyvatel už neuplatil ani nebožtík Kellner (ostatně ten je naopak spíš zvětšoval) – ta částka je příliš obrovská. A leckdo by jistě argumentoval i ztrátou motivace dlužníků, kdyby se jen tak oddlužovalo. Jak říkám, tady to nevyřešíme. Ale chtěl jsem vám jen ukázat, že jiný kraj jiný mrav.