Den bláznivých vlasů. Takhle šel Mani minulý týden do školy – měli tzv. Crazy Hair Day, neboli Den bláznivých vlasů. Všichni včetně učitelů si udělali něco šíleného s účesem. Martínek nejvíc obdivoval paní učitelku, která si udělala z vlasů vánoční stromeček včetně funkčních světýlek na baterku.
Takovéhle všelijaké trhlé dny mají v poslední době často. Bea říkala, že až do Vánoc snad půjdou děti jen třikrát v normální uniformě. Jinak je pyžamový den (jděte do školy v tom, v čem spíte), žlutý den (samé žluté oblečení), katarský den (jděte jako Katařani) apod. Škola se tímto způsobem snaží zlepšit dětem náladu a vnést do toho všeho trošku legrace – covid totiž dopadá na všechny. Půlka dnů je pořád jen online výuka a děti už toho mají dost.
Musím říct, že mám tu jejich školu čím dál radši. Fakt se o ty děti starají. A o jejich pohodu a osobnost. Dřív jsem si myslel, že tahle škola je až moc velké haha a že o to míň naučí. Ale to už mě přešlo. Zjistil jsem, že děti toho – minimálně v některých oborech – vědí víc, než jsem v jejich věku věděl já.
Celkově bych řekl, že je lepší, když škola nebere sebe samu moc vážně. Přišlo mi, že za mého dětství to tak bylo – atmosféra byla furt jaksi ústavně-továrenská. Ale ono je dobré někdy upustit plyn. Bea mi říkala, že oni měli na škole tzv. Obří den, kdy bylo všechno naopak. Studenti ráno slavnostně zajali ředitele (normálně ho „jako“ v poutech zavřeli v tělocvičně) a pak ovládli školu. Ten den to byly děti, kdo dělal přednášky – všelijaké zajímavé věci, o kterých měl kdo chuť referovat. To by mi přišlo absolutně super. Trošku jako saturnálie za starého Říma, kdy si na jeden den páni a otroci vyměnili pozice. Moudří Římani asi chápali, že systém někdy potřebuje aspoň na den vypustit páru nebo se i točit opačně, aby potom mohl fungovat dál… A zvlášť je to třeba teď, když jsou všichni trošku zasažení tou covidovou atmosférou… Zábavné škole zdar!
