O eidových prázdninách jsme jeli s Beou a Martínkem na pět dní do Říma; Timi chtěla zůstat doma, protože se musí učit.
Tahal jsem s sebou i stativ, tak sem jednu noční fotku dávám, aby to nebylo úplně nadarmo. :-)
Cesta se strašně povedla – málokdy míváme tak dobré pocity. Za prvé vždycky ten nádech svobody. Už na letišti Fiumicino jsme celá rodina dojatě obdivovali nějakou reklamu s krásnou modelkou s obnaženými ňadry – bylo to vkusné, ale byla to Evropa, svoboda, bylo na tom v první sekundě vidět, že tohle by v Kataru nešlo… Máme Katar rádi, ale někdy se potřebujeme vynořit a nadechnout, abychom pak zase mohli chvíli plavat pod hladinou. A na to nadechnutí snad není lepší země než Itálie.
Každý den skvělá pizza (nebo římská pinsa), pasta, zmrzlina… tuny šunky a salámů – domů do Kataru jsme pak propašovali asi tak jeden celý regál z Coopu – v tomhle se vepřové prostě překonat nedá. A ti Italové to ještě tak uměj! No a samozřejmě památky… Měli jsme objednanou privátní túru vatikánských muzeí v časných ranních hodinách, než tam přijdou davy – byl jsem zas a znovu okouzlen. Jeden den jsem si půjčil kolo (opravdové silniční karbonové kolo) a obkroužil nějakých 120 km kolem Tivoli…Úžasná krajina a výhledy, i když teda asfalt docela špatný. Šli jsme taky na zápas Lazio – Turín jako velcí fanoušci Lazia, samozřejmě jsme prohráli, ale nevadilo to, atmosféra byla pěkná. Bea hrozně uspěla při nákupech v obchodním domě Rinascente, takhle jí to prý ještě nikdy nesedlo. A i mně se opravdu hned líbilo to, co tam vybrala. Málo platný, ti Italové mají vkus.
Při odjezdu jsme si s Beou řekli, že přes všechno, co jsme ve světě viděli, tak nám žádná země nedává najednou tolik jako Itálie. Ta kombinace pěkného počasí, kultury, jídla, přátelských lidí, designu, módy, civilizace, možností pro cyklistiku… Už nebudeme hledat dál; pokud si máme na stáří pořídit nějaké druhé bydlení, tak to musí být v Itálii. Příště zajedeme do Luccy v Toskánsku a trošku tam rekognoskujeme terén; vím z cyklistiky, že do kraje kolem Luccy odchází na penzi spousta bývalých cyklistů a nadšenců do kol. Tam bychom mohli postavit nějakou zemljanku.
Dřív jsme hodně uvažovali o Španělsku, dokonce i Ománu. Chceme slunečno, asfaltové cesty vhodné pro silniční cyklistiku (to vyřazuje většinu tropických zemí), dobré zdravotnictví, určitou úroveň civilizace. Omán má pro nás nejlepší počasí, ale je to přece jen daleko. Cyklistika by byla výborná na Mallorce nebo na Kanárech, ale nikdy jsme nechtěli na ostrovy – jednak nás malé ostrovy brzy začnou nudit, jednak chceme mít možnost odjezdu vlastním autem, bez spoléhání na trajekty či letadla. Ve Španělsku cyklisté rádi bydlí kolem Girony, velice se nám líbila i Sevilla, kde je počasí fakt super. Ale když jsme teď porovnali Itálii a Španělsko, tak Itálie přece jen stojí výš. A italský venkov se mi líbí mnohem víc než ten španělský. Jazyk se naučíme do půl roku.
No, zkusíme v tom směru něco podniknout. Vím, že to nebude jednoduché. Slyšel jsem o papírování v Itálii hotové spaghetti horory. Začneme zvolna – ještě tak rok dva přemýšlení a pak rozvážná akce. Možná z celého dobrodružství budu zase psát stavební blog.
Tak nebo tak, dovolená to byla krásná a do Itálie se budeme vždycky vracet jako do země číslo jedna.
Souhlas, v Itálii je toho nejvic na jednom místě – od sněhu po vyhřáté pláže, od špinavých ulic po naleštěné výlohy. A to jídlo! Kvůli tomu a kvůli sluníčku se určitě Italové dožívají vysokého věku. A taky protože si nedělají tolik starostí a váží si staroušků, kteří se tam necítí nepotřební. Plánujeme to stejně jako Vy. Ať se daří!
Jih Francie, by vas nelakal, Martine?
Nelze jinak než schválit :)
Itálie má všechno, co člověk potřebuje :) My jsme ale nakonec koupili pozemek ve Slovinsku – je to takový koncentrát všeho na malém kousku (dokonce i ta Itálie tam na hranicích je) a k tomu navíc slovanská kultura, skvělá pozice, nádherné kopečky… jasně asi tam tak nesvítí jak v Toskánsku :) Ale ta cyklistika (soudě podle jejich výsledků) by tam taky nebyla špatná :)
To Slovinsko je geniální nápad! Vzpomínám si, že jsme jím kdysi projížděli a že se mi strašně líbil ten venkov. Byla to taková sympatičtější verze Rakouska. To jste udělali moc dobře. Kdysi jsem na to taky myslel, pak sem trošku zapomněl, ale teď jste mi to připomněl. Fakt dobrá volba.