Timi je 16 let! Oko se zdráhá tomu uvěřit, ruka se zdráhá to napsat, ale tahle mladá dáme slaví už 16. narozeniny! Vím, že jako rodič jsem nepatrně zaujatý, ale my máme s Timi takovou kliku! Ona fakt vyrostla v takovou úžasnou, přemýšlivou, zábavnou holku. Je vtipná, sarkastická, bojovná, dobře se s ní povídá každý den u večeře, zná spoustu zajímavostí, dost často se od ní něco nového dozvím… co jsem si mohl přát víc!
Jinak správně se jmenuje Tímea, ale všichni ji říkáme zkráceně Timi. Tímea je maďarské jmény, které zpopularizoval spisovatel Jókai Mór (něco jako maďarský Alois Jirásek) ve svém romány Aranyember, Zlatý muž. Říkali jsme si s Beou, že dáme dceři maďarské jméno, ať v ní taky žije kultura její mámy. Myslel jsem, jak to bude snadné a krásné a jak si tím šplhnu u tchána a tchyně. Ale ouha! Ta maďarská jména, která se líbila mně – třeba Emőke, Ennikó, Ildikó – vyvolávala u Bey záchvaty zoufalství. „To jsou ta nejpříšernější jména, co maďarština zná,“ říkala mi, „takhle už se nejmenuje nikdo!“ Mně se třeba Emőke líbila kvůli novele Legenda Emőke od Josefa Škvoreckého, přišlo mi to takové lyrické, exotické, maďarské… Ale Bea řekla, že jen přes její mrtvolu. A na druhou stranu, ta jména, co se líbila Bee, ta zas úplně kroutila páteř mně. Nakonec jsme šťastně připadli na Tímeu a u ní jsme zůstali. Je to jednoduché jméno, líbí se oběma částem rodiny a snadno ho vysloví i Češi. (Je fakt, že jméno Emőke se mi sice líbí, ale ještě se mi nikdy nepodařilo ho správně vyslovit, což by u otce bylo docela trapné.)
No, jak říká Shakespeare, růže, byť zvána jinak, voněla by stejně, a Timi je přesně taková růže. Ať se ti daří, drahá dcero, a ať se ti v životě ty velké sny splní. Pro mě jsi už dnes Legenda Tímea!
